Pro neshody, vnitřní rozpory a spletitá řešení závažných personálních problému a církevních i náboženských dilemat ve Slezské církvi evangelické a.v. po roce 1989, zhruba 12 tisíc dospělých členů této církve bylo nuceno ve smyslu zákona č. 161/1992 Sb. O registraci církví a náboženských společností, požádat státní orgány v roce 1994 o registraci, ke které došlo v Praze na Ministerstvu kultury ČR podle zákona č. 308/1991 Sb. dne 19.1.1995. Tímto aktem vznikla Luterská evangelická církev augsburského vyznání v ČR.

Je uspořádána dle církevní ústavy (statutu) – základního dokumentu církve, kterou schvaluje synod, nejvyšší zákonodárný orgán církve, který však nemůže měnit vyznání, jež je od dob reformace vyznáním augsburským.

Sídlem Ústředí církve je Bystřice, PSČ 739 95, okr. Frýdek-Místek. Stávajícím biskupem je od roku 2018 Věslav Szpak, úřad biskupského tajemníka zastává třinecký pastor Ladislav Devečka.

Symbolem luterských církví je Růže dr. Martina Luthera: „Srdce křesťana kráčí po růžích tehdy, kdy se člověk nachází bezprostředně pod křížem“. Ve znaku se nachází černý kříž uvnitř červeného srdce, připomínající nám, že naše víra v Ježíše Krista nás činí blahoslavenými a šťastnými. Srdce křesťana i kříž leží na pozadí bílé růže, která připomíná, že víra nás naplňuje radostí a věčným klidem. Bílá barva je barvou nebeských jistot, světla, čistoty a nevinnosti. Růže, srdce i kříž se nacházejí na blankytném pozadí, jež označuje, že spása trvá (spasitelná radost v nebesích) věčně. To vše je orámováno zlatým prstencem, značícím věčné blahoslavenství.

Hymnou, tzn. písní vznešeného rázu symbolizující pospolitost a jednotu společenství v luterské církvi je píseň dr. Martina Luthera z roku 1529 Hrad přepevný, vycházející ze 46 Žalmu: „Bůh je naše útočiště, naše síla…“, polsky Grodem mocnym. Do českého evangelického zpěvníku (kancionálu) ji přeložil Jiří Třanovský. Do polského jazyka ks. Jerzy Heczko.

Základní jednotkou církve je farní sbor jako sdružení příslušníků církve žijících v určitém obvodu sdružující se ke společné náboženské činnosti. O vedení sboru pečuje pastor (farář) a presbyterstvo v čele s kurátorem. Sborové záležitosti obstarává sborové shromáždění. V čele této církve stojí biskup a Církevní rada.

Právní subjektivitu mají farní sbory a Luterská evangelická církev a.v. jako celek, statutárním orgánem církve je Církevní rada složena z duchovních a členů z řad tzv. laiků, za níž navenek vystupuje a podepisuje biskup, případně biskupský tajemník.

Poprvé přistupují k Večeři Páně děti ve věku 13 let. Tento slavnostní akt se nazývá konfirmace. Je potvrzením křestní smlouvy a konfirmovaný je tímto aktem přijat za plnoprávného člena církve. Náboženský úkon se skládá z veřejné zkoušky a vyznání víry, opravňující konfirmované přistoupit k Večeři Páně. Ke konfirmaci se děti připravují dle příručky „Zásady víry“, jež obsahuje tyto kapitoly: Úvodní otázky; Bible a symbolické knihy; První článek víry a Desatero Božích přikázání; Druhý článek víry a Otčenáš; Třetí článek víry a církevní rok; Svátost křtu a svátost Večeře Páně; Církevní dějiny s přihlédnutím k historii reformace a dějinám naší církve a Závěr.

Po dobu konání bohoslužeb mají děti svá shromáždění, v základních školách probíhá výuka náboženství s českým i polským jazykem vyučovacím. Schází se pokonfirmační mládež. Kromě toho v církvi působí nejrůznější komise, odbory, sdružení a pěvecké sbory. Konají se pastorální konference, účastníme se ekumenických setkání, charitativní činnost v rámci možností církve, vypracovává se koncepce diakonie. Církev vydává dvojjazyčný česko-polský časopis Evangelík i Evangelíček pro děti.

Historie

Na území Česka vznikaly první luterské sbory již ve dvacátých letech 16.stol. Na Těšínsku se reformace „objevila“ již za života dr. Martina Luthera. V těšínském knížectví Václava Adama (1528 – 1579), jeho přičíněním r.1568 vznikla církev augsburského vyznání. V první polovině 16. století byly dosavadní katolické kostely proměněny na evangelické chrámy. Stoupencem reformace byl těšínský kníže Václav Adam z rodu Piastů. Evangelíkům dal první církevní zřízení a bohoslužebný řád. V roce 1594 byl postaven v Těšíně první evangelický kostel. Syn knížete Václava Adama, Adam Václav – po dobu jeho nezletilosti vládla v knížectví jeho matka Kateřina Zdeňka (1579-1595), konvertoval r.1610 ke katolíkům a začal evangelíky pronásledovat (mj. odebral evangelíkům kostely v Těšíně, Jablunkově a Skočově). Rok po jeho smrti začala 30letá válka, jež skončila r.1648 tzv. vestfálským mírem. Po smrti kněžny Alžběty Lukrécie (vládla 1625-1653), katoličky hájící evangelíky nastalo nejhorší období, tzv. doba protireformace. Od roku 1654 byly evangelíkům odebírány kostely, evangeličtí kněží byli vypovězeni ze země, evangelické služby Boží byly zakázány. Nejvěrnější zůstali při svém evangelickém vyznání. Luteráni pronásledováni vzdorovali a byli nucení scházet se na tajných místech. Vyvíjeli svou činnosti tajně po domech, v horách či lesích. Víru utvrzovali čtením Bible, Dąbrowského postily a sílu k odporu čerpali mj. i ze zpěvníku českého luterského autora Jiřího Třanovského (1592-1637), který se v době pobělohorské uchýlil na Slovensko. Později, zásluhou švédského krále Karla XII. získali evangelíci na Těšínsku dne 24.5.1709 tzv. „chrám z milosti“ – Ježíšův kostel v Těšíně na Vyšní bráně, kolem něhož se koncentroval veškerý církevní život.
Dne 13.10.1781 vydal římsko-německý císař Josef II. (1741-1790), tzv. Toleranční patent, který povoloval existenci pravoslavné církve a církví augsburského a helvetského vyznání a zachovával dominanci(?) církve katolické. Evangelíci mohli zakládat nové sbory, stavět „domy modlitby“, bez věží a zvonů a brány nesměly vést z ulice nebo silnice. V té době byly mj. založeny sbory v Bystřici, Komorní Lhotce, Návsí a jiných obcích Těšínska, kolem nichž se soustřeďoval náboženský život. Po roce 1848 se již směly evangelické kostely stavět s věžemi i se zvony, bez jakýchkoliv omezení. Plnou rovnoprávnost s katolíky získali evangelíci „Císařským patentem“ z roku 1861. Po první světové válce k „tolerančním“ chrámům byly postaveny pro vzrůstající počet věřících evangelíků nové chrámy.
Právě na základě tolerančního patentu vznikla Evangelická církev augsburského vyznání, která se v ustanoveném Československu r.1918 spojila s druhou tolerovanou církvi, Evangelickou církvi helvetského vyznání a vytvořila Českobratrskou církev evangelickou. Mimo tohoto spojení zůstaly luterské sbory německé a luterské sbory na Těšínsku, v nichž převládala polština. Němečtí luteráni vytvořili r.1918 Německou luteránskou církev v Čechách a ve Slezsku. Tato církev zanikla v důsledku vysídlení Němců po II. svět. válce. Těšínští luteráni se přihlásili k polské luterské církvi, v jejímž rámci vytvořili seniorát, jenž v Československu vystupoval jako Augsburská evangelická církev ve východním Slezsku. Po organizačních přerodech vznikla r.1948 Slezská církev evangelická augsburského vyznání v Československu.
LECAV- Po rozdělení SECAV v r.1991 se oddělila podstatná část věřících v čele s biskupem Vilémem Stonawskim (1926) a v roce 1995 byla registrována jako Luterská evangelická církev augsburského vyznání v České republice. V čele asi 11 tisíc příslušníků stál biskup V. Stonawski; v r.2000 vystřídal biskupa Stonawského jeho zástupce farář Jan Niedoba (1949).
Roku 2003 vznikl nový sbor této církve v Praze v Husově sboru v Praze-Vršovicích, v Moskevské ulici (vikářka Eduarda Heczková).
Již v úvodu zmíněné problémy (vnitřní rozpad církve od listopadu 1992) daly podnět k registraci LECAV. Udržujeme styky s jinými registrovanými církvemi v ČR i církvemi v zahraničí (Polsko, Německo). Rovněž se Světovým luterským svazem sídlícím v Ženevě, Martin-Luther-Bundem z Erlangenu v Německu, Gustav-Adolf-Werkem z Lipska a Partner-Hilfe v Berlíně.
Zúčastňujeme se církevního dění a ekumenických setkání nejenom v ČR (mj. Betlémská kaple – M.J.Hus, Wittenberg v Německu apod.). Usilujeme o členství v Ekumenické radě církví v ČR (prozatím návrh na pozorovatele).
Se Slezskou církví evangelickou a.v. jednáme o vzájemných vztazích již od 1.6.1995. Setkání představitelů obou církví (LECAV – biskup W. Stonawski; SCEAV – biskup V. Volný) s generálním tajemníkem Světového luterského svazu Ismaelem Noko v Ženevě. Bylo vypracováno „Společné prohlášení“ obou církví o společném užívání církevních objektů a spolupráci sborů v Bystřici, Českém Těšíně, Hrádku ve Slezsku a Třinci. Obě církve tak nastoupily cestu smíření, nikoli sjednocení.
Dne 5.9.1995 se uskutečnilo v Českém Těšíně společné zasedání Církevních rad LECAV a SCEAV za účasti delegace ze Světového luterského svazu ze Ženevy (dr. T. Görög a další). V návaznosti na dokument „Prohlášení “ ze Ženevy ze dne 1.6.1995 bylo vypracováno a parafováno tzv. „Toleranční prohlášení“, mj. dohoda o společném užívání kostelů v Bystřici, Českém Těšíně, Hrádku ve Slezsku a Třinci (podnět k vytvoření stavebních komisí) a ukončení veškerých projevů nepřátelství.
Nepravidelně se scházejí komise obou církví, projednávající důležité aspekty týkající se LECAV i SCEAV (komise 5+5, nebo společné výbory, též pracovní skupiny). Vizí pro budoucnost je překonat současné rozdělení církví a následné znovunabytí jednoty luterské církve.
V samotné Církvi kromě normálního chodu náboženského života se pořádají Celocírkevní setkání žen (výjezdy i do zahraničí např. Polsko), sbory pořádají různé koncerty (celocírkevní, vánoční apod.). Církev vyvíjí i charitativní činnost, kdy se pořádají různé sbírky (mj. na povodně). Hlavní charitativní činností je dlouhodobá spolupráce s Ústavom sociálnej starostlivosti pre postihnutú mládež v Oščadnici na Slovensku. Vyvrcholením bývá charitativní koncert „Srdce na dlani“ , který organizuje agentura Lucie v evangelickém kostele Bystřici.
Působení v České republice
Luterská evangelická církev augsburského vyznání působí na území dnešního Slezska v Moravskoslezském kraji(dříve Těšínsko, později východní Slezsko). Žijí zde vedle sebe věřící národnosti české a polské (i dalších národnostních menšin, zejména slovenské). V názvu církve se užívá i polského názvu: Luterański Ewangelicki Kościół A.W. w Czeskiej republice a polský jazyk v běžném úředním styku s věřícími polské národnosti, rovněž tak i při církevních obřadech (křty, svatby, pohřby), bohoslužbách apod.
Sídlem biskupství je Bystřice, kde se nachází i největší farní sbor LECAV. Patří k němu kromě obce Bystřice i farníci z obcí Nýdek, Vendryně, Karpentná, Košařiska, Milíkov, Návsí, Jablunkov, Písek a části Třince. Bohoslužby a církevní obřady, (hlavně pohřby) se konají v Bystřici, v kostelíku v Nýdku a kaplích v Košařiskách a Karpentné. Další sbor působí v Českém Těšíně (Na Nivách) a okolí, v Hrádku ve Slezsku a v Třinci. Církevní objekty patřící od registrace LECAV v roce 1995 Slezské církvi evangelické a.v. využívají střídavě obě církve k nedělním dopoledním bohoslužbám (kromě Třince a Českého Těšína) na základě tvz. Tolerančního prohlášení z 5.9.1995.
Charakteristické znaky luterských kostelů
Toleranční patent císaře Josefa II. z roku 1781 umožnil evangelíkům výstavby kostelů bez věží a zvonů, se vchody odvrácenými od hlavních cest. Teprve po roce 1848 mohli evangelíci stavět kostely s věžemi a se zvony.
Luterské kaple, kostelíky, kostely (chrámy) se vyznačují určitou střídmostí, menší okázalostí, např. v porovnání s katolickými kostely. Ústředním místem kostelů je oltář, odlišný uzpůsobením i funkčností od jiných církví. Nad ním jsou zpravidla umístěny dvě desky Desatera. Většinou nalevo od oltáře bývá umístěna kazatelna. Loď je dělena na dvě části. V horní části bývají ochozy (pavlače) a oproti oltáři jsou umístěny varhany. V boční části se nachází sakristie.
Symboly a znaky (znamení) mají v církvi vlastní tradici a význam. Svými kořeny sahají do Písma svatého a rovněž do tradic historie církve.
Prvním znakem, vlastně kryptogramem křesťanů byla ryba (řecky ICHTYS – Jézús Christos Theú Hyios Sóter), Ježíš Kristus Boží Syn a Spasitel.
Znamení kříže je nejčastější a nejdůležitější symbol Kristovy oběti, obecněji veškerého křesťanství. Kříže jako znaku se užívá u svátosti křtu a svaté Večeře Páně (nad vodou křtu a nad „chlebem a vínem“). Křesťané užívají znamení kříže na čele nebo na prsou před i po modlitbě Páně. Znamení kříže je naším veřejným vyznáním víry a útěchy v těžkých životních situacích. Lutherovo vyznání „Ego sum baptismo“ – „jsem pokřtěný“ nám připomíná, že každý pokřtěný skrze víru náleží ukřižovanému Ježíši Kristu, který za nás vydal svůj život na golgotském kříži.
Významným symbolem všech luteránů je Lutherova růže – viz vznik církve.
Beránek označuje symbol Krista v jeho obětní roli. Rovněž značí nevinnost, mírnost, trpělivost a pokoru.
Kalich je tradiční zlatá nebo stříbrná nádoba obsahující víno při slavení svátosti oltářní. Užívání kalicha je učiněno závaznými Kristovými slovy při Poslední Večeři: „Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni“ (Mk 14,23).
Holubice přestavuje křesťanský symbol Ducha svatého (viz. Jan 1,32).
Loď znamená, že církev je jako loďka, v níž křesťané naleznou bezpečí a jež je doveze ke spáse.
Kotva představuje křesťanský symbol naděje.
Vinná réva je běžný symbol Krista a křesťanské víry (viz Jan 15,1nn).
Hluboký symbolický význam v církvi při bohoslužbách mají barvy:
Bílá barva je barvou světla, čistoty a nevinnosti. Užívá se jí o svátku Božího narození a o Velikonocích. Červená je barvou ohně a lásky. Užívá se mj. o svátcích Seslání Ducha svatého, výročí církve, mučedníků apod. Zelená je barvou stvoření a naděje. Užívá se nejdéle v průběhu církevního roku, kdy církev žije nadějí. Užívá se od nástupné neděle, od druhé do páté po Zjevení Páně, od první do dvacáté sedmé neděle po Trojici svaté a o první říjnové neděli (Poděkování za úrodu). Fialová barva je barvou přípravy a pokání užívané v adventu a v postě. Černá je barvou smuteční, užívanou o pohřbech a ve Velký pátek. Blankytná barva je barvou čistoty a nevinnosti.