Jan 13:21-30  Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: "Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí." 22  Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví. 23  Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. 24  Na toho se Šimon obrátil a řekl: "Zeptej se, o kom to mluví!"  25  Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kdo to je?" 26  Ježíš odpověděl: "Je to ten pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji." Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. 27  Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: "Co chceš učinit, učiň hned!"  28  Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl. 29  Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým. 30  Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.

Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,

13. kapitolou začíná v Janově evangeliu líčení poslední Ježíšovy večeře s učedníky. Náš dnešní text začíná někde v půlce této kapitoly. Začíná Ježíšovými slovy, pronesenými v hlubokém zármutku: "Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí." Pán Ježíš, jak víme, je plně Bůh a plně člověk. A jako člověk prožívá i lidské emoce – a to jak kladné, tak i záporné. Pán Ježíš není žádný stoik, není stále vyrovnaný či dokonce povznesený nad emoce, ano, Ježíš není nikdy nad věcí, Ježíš je stále „in“. Pán Ježíš se za své emoce nestydí. Nestydí se radovat jako dítě, nestydí se být smutný, nestydí se ani za slzy. Apoštol Pavel nás sice nabádá, že se máme stále radovat, ale, bratři a sestry, když to nedokázal ani Pán Ježíš, tak to asi úplně nejde… Pán Ježíš je tedy hluboce zarmoucen a říká svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“ Pán Ježíš vidí každému člověku do srdce. A viděl i do srdcí svých učedníků, když si je povolával. Co asi viděl tehdy v srdci Jidášově? Věřím, že to samé, co v srdcích ostatních učedníků. Touhu po hlubším životě s Bohem, touhu po Božím království, ať už si je kdo z učedníků představoval jakkoliv. Tak jako Bůh, i satan si k lidskému srdci vyšlapává cestičku postupně… Vždyť teprve ve 2. verši 13. kapitoly Janova evangelia čteme, že: „ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil.“ Důvod, proč se Jidáš rozhodl Ježíše zradit, neznáme. V Bibli sice čteme, že za svou zradu dostal 30 stříbrných, ale to ještě neznamená, že ty peníze byly důvodem, proč Ježíše zradil. Proto o tom nechci spekulovat.

Jaká byla reakce učedníků na Ježíšovo oznámení, že jeden z nich Ho zradí?  Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví. Jeden na druhého – to je typické. To určitě nejsem já, to je někdo druhý. Ale neměli bychom se dívat spíš na sebe – nejsem to snad já, ten zrádce? Každý z nás má v sobě potenciál stát se Ježíšovým zrádcem, ano, a každý z nás se také Ježíšovým zrádcem dnes a denně stává – kdykoli dá přednost hříchu před Láskou… Jo, to kdyby Pán Ježíš řekl něco ve smyslu: Jeden z vás pro mne vykoná velké věci, to už by se nedívali jeden na druhého, to by myslel každý sám na sebe…

Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. Na toho se Šimon obrátil a řekl: "Zeptej se, o kom to mluví!" Šimon Petr potřebuje mít jasno v tom, kdo je ten zrádce. Proč? Aby ho mohli okamžitě vyloučit ze svého středu? Nebo aby mohli té zradě ještě nějak zabránit? Šimon se však nezeptá Pána Ježíše sám. I když by mohl. Pán Ježíš jej přeci označil za skálu, na níž postaví svou církev. Možná však tuší, že by tentokrát neuspěl. Třeba o tom už Ježíš nebude chtít mluvit. Proto se obrací na učedníka, kterého Ježíš miloval (podle tradice tak apoštol a evangelista Jan nazývá sám sebe) a který byl u stolu po jeho boku: „Zeptej se, o kom to mluví!“ Možná v tom můžeme vidět již začínající tradici (neblahou tradici), obracet se na Ježíše nikoli přímo, ale přes prostředníky.

Jan chápal, že je to hodně osobní otázka a proto se naklání těsně k Ježíši a šeptá mu: „Pane, kdo to je?“ Chvíle napětí – blíží se odhalení zrádce nebo ne?  Ježíš odpověděl: "Je to ten pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji." Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. Tedy – pravda je venku. I když – venku – jak se to vezme, jak si ještě povíme, nikdo z učedníků nic nepochopil a Jan, pokud něco pochopil, nechal si to pro sebe. Taková byla Ježíšova vůle… Tehdy, po té skývě, vstoupil do Jidáše satan. Ježíš mu řekl: "Co chceš učinit, učiň hned!" Nepřijde vám to strašné, Ježíš se dělí s Jidášem o chléb, což je poměrně důvěrné gesto, a místo aby Jidáši roztálo srdce, právě tehdy do něho vstoupil satan? A co znamenají ona Ježíšova slova „Co chceš učinit, učiň hned“? Já je chápu jako výzvu: Teď máš poslední šanci se rozhodnout, co uděláš. A Jidáš se rozhodl… Ale ostatní Ježíšovi učedníci ta Ježíšova slova pochopili jako výzvu k Jidášovi, který byl pokladníkem, že má jít něco nakoupit nebo dát něco chudým. Jenže on měl žel zcela jiný záměr… Vyšel ven. Byla noc. Noc kolkolem, noc smutku v srdci Ježíšově, noc hříchu v srdci Jidášově...

Bratři a sestry, milí přátelé, v dnešním evangelijním textu účinkoval Pán Ježíš a účinkovalo tam dvanáct Jeho nejbližších učedníků – od rozhodného Petra přes miláčka Páně Jana až po zrádce Jidáše. A kde jsme v tom příběhu my? Kde jsem tam já? Kde jsi tam ty, bratře? Kde jsi tam ty, sestro? Sedíš po boku Ježíše jako Jan? Nebo voláš po odhalení zrádce jako Petr? Či ty sám jsi zrovna teď v pozici Jidáše? Nebo snad máš z důvodu zrady či jiného v srdci hluboký zármutek jako Ježíš? Zkus se v tom příběhu najít… Co pociťuješ tam, kde jsi? Smutek? Stud? Lásku? Bratře a sestro, ať již se najdeš v příběhu evangelia kdekoli, ať již se nacházíš v příběhu svého života kdekoli, věz, že Bůh tě vidí, že je s tebou, že tvá cesta není před Ním skrytá a že když se Mu odevzdáš, dovede tě do svého věčného království ke své hostině, kde už nebude smutku, nebude zrady, kde bude už jen a jen samá láska. Amen.

Pomodleme se:

Hospodine, Pane náš, děkujeme ti za největší dar Tvé Lásky, kterým je Pán Ježíš. Děkujeme, že On nás tak miluje, že se za nás obětoval. A to přesto, že věděl, že Ho budeme zrazovat, zapírat… A miluje nás stále, přestože to děláme. Prosíme Tě, dej nám sílu k novému, věrnému, láskyplnému životu. Životu, který jednou vyústí v život věčný. Amen.